Cyklistický klub Jiskra Jaroměř

Nevím jak se komu dařilo tento víkend na kole ale za sebe mohu říct překonal jsem sám sebe. V pátek jsem odjel do Štítů na sil. maraton. V noci pršelo a ráno bylo zamračeno předpoklad byl že 120 bude stačit a 200 se odkládá na jinej rok. No ačkoliv mývám lepší pocit z jízdy přesto jsem odbočil na 200. Krátce po odbočení jsem zbrkle přehodil a tak jsem musel zastavit protože se řetěz poroučel mimo převodník. Jet tak brzo sám to se mě nechtělo tak jsem se musel zmáčknout a dojet skupinu, povedlo se a dost rychle. No něco to stálo a tak jsem začal trpět a pomalu ztrácet, po pár km jsem se stím vyrovnal srovnal tempo a opět skupinu dojel, pak už pohoda jelo se svižně . To ale nemělo být všechno na 80km při sjezdu k Šerlich. mlejnu jsem bouchnul obě gumy a zadní ráfek . To byl v daném okamžiku konec možnosti dojet do cíle. Po dlouhých deseti minutách začli projíždět další jezdci a já se jen smutně koukal a litoval své nepozornosti. Po dlouhé době přijelo auto co jezdí za posledním a já dostal možnost kolo naložit a nechat se ovést . Řidič však mimo to nabídl pomoc s opravou protože měl nejnutnější věci na autě. A tak jsem kolo částečně opravil a znova se rozjel s vírou že už mám vybráno a zadní výplet tedy vydrží, a vydržel. Jel jsem tedy 120km solo a vychutnával si opětovné předjíždění lidí kteří už evidentně bojovali o důstojné dojetí do cíle. Dokázal jsem tedy překonat sám sebe - beznaděj, ztuhlé nohy, ....
Odměnou je dobrej pocit a tak snad zas někdy naschle na Rampušákoj.