Zážitky z tréninku na běžkách.
Napsal: 25 led 2009 20:32
Letos jsem toho ještě moc nenaběžkoval ale o proti předchozím dvou zimám kdy jsem byl celkem dvakrát jsem na tom podstatně lépe
Ráno se mě nechce moc vstávat ale na běžky se těším a tak nakonec se rozhoduji že jedu i když o proti zvyklostem podstatně později. Z hlediska času jsem se rozhodl pro Černou horu a klasiku. Ve Svobodě nad Úpou jsem přibližně v jedenáct hodin. Když vidím co aut odbočuje do Jánek pokračuju rovně a parkuju v Maršově. Je to jistota zaparkování hned vedle Krkonošské běžecké magistrály. První stovky metrů zdolávám s lyžema na ramenu, konečně rozumná souvislá vrstva ale rozťapaná od chodců a navíc mokrej a špinavej sníh. No rozhodl jsem se pro klasiku a jsem tedy ochoten pro požitek s této techniky něco vytrpět. Pokračuji s lyžema na ramenu a nasazuji je snad až tak po 1500 metrech. Stopa pořád žádná a sníh ještě mizernej ale vím že ztoupám a dříve nebo později se musm dočkat
Sluníčko praží a já začínám propadat zoufalství že jsem dnešek prokáčuval, bruslení by bylo totiž bez problémů
Zastavuju sundávám jedno triko které vážu pod ledvinku a přemejšlím zda mám přemazávat nebo se vrátit do auta pro lyže na bruslení, nakonec jen lehce přimáznu ve víře že se musím dočkat prašanu na místo toho po čem jedu. Jdu dál ano jdu s lyžema na nohou a morálně trpím takhle jsem si to skutečně nepředstavoval. Konečně jsem na Krausovkách sníh se mění ale pořád to není ono. V mém směru doposud nikdo nejel (přesněji napsáno nikoho jsem nedošel a nikdo nedojel mne) tak že nemohu porovnat jak na to jsem s mazáním o proti někomu jinému. Konečně mě míjí bruslař a já usuzuji že to asi není tak zlé protože se vzdaluje jen velmi pomalu. Na Pardubkách přichází odměna za mé dosavadní morální trpění. Sníh se mění v prašan a já začínám cejtit že se dokážu odrazit a přejít do delšího skluzu. Vyjíždím na vrstevnici kde si dokonce ve stoupání dovolím jet bez podpory hůlek abych si dodal sebedůvěry To však jen krátce následně zapojuji ruce a protahuji krok a tím tedy skluz. Je to nádhera a začínám dojíždět a předjíždět první lidi a jsou mezi nima i bruslaři Jedu po magistrále směr Kolínská. Nesjíždím však až dolů ale v první třetině zůstávám stát a dopřávám si výhledu na sluncem zalité hory. V tom místě si dopřávám i něčeho málého k jídlu. Následně se otáčím a znovu stoupám dlouhými skluzy které se musí líbit každému přihlížejícímu o to víc že za sebou nechávám další bruslaře . Tak ještě několik úseků bez hůlek a čeká mě cesta zpátky k autu.
Tak jak to nahoru nešlo dolů letím jako střela. A za chvíli ve zdraví pln spokojenosti sedím v autě a už jen vzpomínám na krásné kilometry okolo Černé hory A jsem moc rád že jsem dnes zvolil lyže na klasiku
Maximální tep 166 a průměrný 117. Celková doba jízdy 4 hodiny.
Ráno se mě nechce moc vstávat ale na běžky se těším a tak nakonec se rozhoduji že jedu i když o proti zvyklostem podstatně později. Z hlediska času jsem se rozhodl pro Černou horu a klasiku. Ve Svobodě nad Úpou jsem přibližně v jedenáct hodin. Když vidím co aut odbočuje do Jánek pokračuju rovně a parkuju v Maršově. Je to jistota zaparkování hned vedle Krkonošské běžecké magistrály. První stovky metrů zdolávám s lyžema na ramenu, konečně rozumná souvislá vrstva ale rozťapaná od chodců a navíc mokrej a špinavej sníh. No rozhodl jsem se pro klasiku a jsem tedy ochoten pro požitek s této techniky něco vytrpět. Pokračuji s lyžema na ramenu a nasazuji je snad až tak po 1500 metrech. Stopa pořád žádná a sníh ještě mizernej ale vím že ztoupám a dříve nebo později se musm dočkat
Sluníčko praží a já začínám propadat zoufalství že jsem dnešek prokáčuval, bruslení by bylo totiž bez problémů
Zastavuju sundávám jedno triko které vážu pod ledvinku a přemejšlím zda mám přemazávat nebo se vrátit do auta pro lyže na bruslení, nakonec jen lehce přimáznu ve víře že se musím dočkat prašanu na místo toho po čem jedu. Jdu dál ano jdu s lyžema na nohou a morálně trpím takhle jsem si to skutečně nepředstavoval. Konečně jsem na Krausovkách sníh se mění ale pořád to není ono. V mém směru doposud nikdo nejel (přesněji napsáno nikoho jsem nedošel a nikdo nedojel mne) tak že nemohu porovnat jak na to jsem s mazáním o proti někomu jinému. Konečně mě míjí bruslař a já usuzuji že to asi není tak zlé protože se vzdaluje jen velmi pomalu. Na Pardubkách přichází odměna za mé dosavadní morální trpění. Sníh se mění v prašan a já začínám cejtit že se dokážu odrazit a přejít do delšího skluzu. Vyjíždím na vrstevnici kde si dokonce ve stoupání dovolím jet bez podpory hůlek abych si dodal sebedůvěry To však jen krátce následně zapojuji ruce a protahuji krok a tím tedy skluz. Je to nádhera a začínám dojíždět a předjíždět první lidi a jsou mezi nima i bruslaři Jedu po magistrále směr Kolínská. Nesjíždím však až dolů ale v první třetině zůstávám stát a dopřávám si výhledu na sluncem zalité hory. V tom místě si dopřávám i něčeho málého k jídlu. Následně se otáčím a znovu stoupám dlouhými skluzy které se musí líbit každému přihlížejícímu o to víc že za sebou nechávám další bruslaře . Tak ještě několik úseků bez hůlek a čeká mě cesta zpátky k autu.
Tak jak to nahoru nešlo dolů letím jako střela. A za chvíli ve zdraví pln spokojenosti sedím v autě a už jen vzpomínám na krásné kilometry okolo Černé hory A jsem moc rád že jsem dnes zvolil lyže na klasiku
Maximální tep 166 a průměrný 117. Celková doba jízdy 4 hodiny.