Nálada je dobrá a bojovná. V klidu kontrolujeme a dolaďujeme kola, snídáme a vedeme diskuzi na téma jak se ustrojit. Postupem času nás pohled na oblohu uvrzuje že počasí bude pěkné a snad i stálé tak že se oblékáme vyloženě do letního bez rukávů a jakýchkoliv návleků. Pro jistotu však pod dres vsouváme noviny, přeci jen start je v osum hodin a při rychlejší jízdě by chlad na horní část trupu byl nepříjemný. Krátce po sedmé nastává čas na přeson do místa startu a cíle. Dva jedeme na kolech třetí převáží auto. Moje chvilková nepozornost zapříčinila strátu kontaktu s touto dvojicí a následné setkání až v cíli. A co se odehrálo mezi tím popíšu ze svého pohledu
Koukám že jsem sám kdy a kam kluci odbočili
Musím si přeci do auta odložit bundu a namazat ruce a nohy ochraným kréme proti sluníčku. Kluci nikde nervozita stoupá, štěstí je že v podstatě vše potřebné mám u sebe. Náhle přichází další komlikace v podobě rozříznuté galusky na zadním kole 
Rezervu mám ale je to rezerva na dojetí a přeci jen přehození galusky je poněkud obtížnější než výměna pláště včetně duše (tak velká je díra). Přepadá mě pocit okamžité bezmoci oslovuji kluky z PINARELLO/SPORTFUL KLUBU 
Mají pochopení a půjčují mě fungl nové zadní kolo. Své rozbité včetně budy u nich nechávám a odjíždím na start. Tak že mé kolo doznalo v krátkosti a neplánovaně nejen zadní kolo s pláštěm ale i jiným počtem zubů na desetikolečku. Mých 11 - 25 je nahrazeno 13 - 26, při velikosti převodníků 34 / 50 to není vítaná změna, aale mohu jed a to je důležitější Ani na startu Karla a Adama nevidím
Osum hodin odstatrtováno jedeme, já s myšlenkou jen nemít už žádnej defekt Tempo je slušný poměrně rychle dochází k dělení na několik skupin. Ta ve které se ocitám je momentálně třetí a mě její tempo maximálně vyhovuje. První dělení naší skupiny je před stoupáním na Slavkov kde se dělíme na ty kteří jedou extra krátkou a my kteří jedeme delší tratě. Tam trochu váhám kterým směrem je ta dlouhá protože jsem přehlédl šipky na silnici. Tím ztrácm kontakt se skupinou a stoupám na Slavkov 50metrů za nima. V kopci však dochází kdalšímu dělení a na vrcholu jsem opět ve skupině což je super protože ve dokážu jed rychleji než sám s převodem 50x13
Do kopců si jezdím svoje tempo do 150 tepů, z kopce a po rovinách jezdím v háku na špici nelezu, jednak protože přesuny z vrcholu kopce pod výjezd dalšího kopce zdoláváme průměrnou rychlostí 45km/h
A to i když v jednom okamžiku jedeme jenom ve třech Vzhledem k tomu že jsem jeden z mála kdo pojede 215 a navíc jsem v daném seskupení nejstarší, mě nikdo ke střídání nevybízí. První bufet míjíme bez zastavení za jízdy zachytávám banán. Druhej bufet ale už zastavujeme všichni, tam taky zjišťuji že nemám zdaleka prázdné láhve a že jsem tedy zanedbal pitný režim a trochu i jídlo. Bufet je totiž na 107 kilometru. Krátce za bufetem mě čeká další nemilé překvapení téměř všichni odbočili na kratší trať a já pokračuju dál sám s vidinou jednoho parťáka v dáli kterej z bufetu odjel jako první. Nasazuji ke stíhací jízdě. Přibližně na 120 kilometru jedeme tedy ve dvou a rychlostní průměr je přes 31km/h, což předznamenávalo výslednej čas na hranici 7 hodin. Situaci jsem však hodnotil střízlivěji a to na 7:30h 
To jsem však ještě netušil že pojedu víc jak 70 kilometrů sám a na víc ve větru. Protože naše společná jízda netrvala dlouho, v daném okamžiku mé tempo bylo pro dojetého nevyhovující a tak zaostal. Dojel mě až když jsem díky aktivitě českých lepičů silnic dvakrát zastavil a čistil kola od nalepených kamínků (v sobotu aktivně zalejvali díry a zasypávali je štěrkem 
). To bylo před stoupáním na Tesák kde jsem mu zase odjel a další předjel. Nevím co se stalo asi mě chytli saze, jel jsem ho skoro celej na velkou placku přibližně dvacítkou. Ovšem přesto jsem právě tady byl předjet jediným cyklistou (mladej kluk a díky tech. problémům se někde v prvé půli zdržel, jak jsme si stačili říct) který jel 215, ostatní jeli předemnou tedy už od startu. Někde kolem 170 kilomeru se začíná silně projevovat moje zaváhání z první části závodu kde jsem málo pil a jedl. V posledním dlouhém stoupání na Hadovnu se začínají hlásit křeče a ze zadu se blíží jezdec ze 120 kilometru. Poprvé ho registruju při nájezdu do stoupání přibližně 800 metrů za sebou a mám pocit že se blýží velice rychle na vrchol mám už asi jen 2 kilometry a on je 50 metrů za mnou. Jediné naco myslím je nezůstat stát díky křečím které překonávám změnou posedu a střídáním jízdy v sedle a ze sedla včetně častého pití. Na vrcholu se otáčím a z překvapením zjišťuji že ho ve vzdálenosti snad 500 metrů nikoho nevidím Pouštím se tedy ze sjezdu sám ovšem s převodem 50x13 nedosahuju zdaleka takových rychlostí které bych potřeboval. 190 kilometr a poslední bufet. Tam dojíždím dalšího člověka a zároveň příjíždí ten co mě ve stoupání začal dýchat na záda. Po třiceti vteřinách jedeme společně dál přibližně 8 kilometrů. Oba se zajímají o nákres výškového profilu tratě na mé horní rámové trubce a zjevně je potěšilo že tam už nejsou žádná výrazná stoupání.
Cestu od posledního bufetu prožívám následovně. V následných krátkých stoupáních ztrácím díky křečím. Hoch co přijel na bufet poslední se nám postupně vzdaluje já jsem nyní ten třetí ale postupně se situace opět mění. Díky povolení křečí mohu lehce zrychlit a posouvám se opět dopředu až k hochoj co nám odjel a s ním svorně dojíždím přibližně posledních 5 kilometrů. Krátce po tom co jsme si mysleli že vše nejhorší je za náma nás trasa zavádí na rozbytou cestu snad 4. třídy následně na to na špičkovej asfalt a pak zas na dlažební kostky v délce asi 2 kilometrů. Do cíle se dostáváme daleko později než jsme předpokládali. Není to 7 hodi ani 7:30 ale necelích 8 hodin. V cíli se dovídám že přetahovanou jsem jel s Tomášem Šilhanem jeho a naše auto parkují vedle sebe
V cíli mě čeká Karel který v kategorii přes padesát dojel na třetím místě. Já jsem v této kategorii dojel v čase který jsem ráno předpokládal ale nakonec jsem byl stejně trochu zklamaný
Ovšem pozitiva převyšují negativa. Co na tom že jsem říznul gumu a nezajel v lepším čase. Poznal jsem kluky kteří mě pomohli a půjčili celé zadní kolo, tím jsem těch 215 kilometrů mohl objed, což byl super zážitek, a tak dál..........
Tak že sobota byla super a já měl více štěstí než smůly
a tak to má být 
a panu škopkoj k 3. místu a medejle je doma 
. Dostávám se do dalšího stoupání před kterým vynechávám první bufet. Předjíždím další lidi a dostávám se na dosah Jardoj který byl v začátku rychlejší než já, to ještě nevím že spolu pojedeme až do cíle 
, nakonec se srovnávám a jdu na špici postupně se začínáme s Jardou pravidelně střídat a držíme rychlost přes 33km/h v posledních 6 kilometrech.