Společný trénink – Ještěd

Jeden kopec, jedna stojka k sudu a několik půlkopců

Pohoda klideček a v pivovaru první zastávka. Zábava nevázne o což se maximálně stará TEg. No a pokračujeme dál, Český dub a stoupání přes náměstí po dlažbě. Má dosavadní tepová maximálka 130 je náhle překonaná a výjezdem na Ještěd ještě více. Každý jedeme jak nejlépe umíme a sbíráme pomyslné body. Já například golfový míček u silnice. Sice se musím vrátit a něco času ztratím, ale podařilo se pomalu a jistě vrátit do skupiny. Když si tak říkám, že to docela jede i když by to mohlo být lepší, předjede nás štíhlá děva, tak rychle, že si ji nestačím ani prohlédnout. Karel je zjevně při chuti a má snahu být na Ještědu přede mnou. Se minulou sobotu namlsal. No a mě se nechce být za ním, takže si slušně dáváme.

Ve sjezdu do města se předvádí blbec s osobákem, co za sebou táhne vozejk na auta. Měl kliku, na semaforu jsme ho nedojeli.
No a stoupáme k sudu, slušný. Ještě že jsem nevěděl do čeho jdu. Pěkná stojka podél sjezdovky. Lidi fandí. Jsme nahoře tak usedáme a začíná koncert na osm hun a stejný počet žaludků.

Domů proti sílícímu větru a ve výjezdu před Lomnicí další body a prémie pro mne. Koruna na příkopě v trávě. Na Paku nějaké pako v dodávce s přívěsným vozíkem nás za každou cenu předjíždí v místě kde není vidět na bezpečnou vzdálenost. Takže ve dvou po sobě jdoucích zatáčkách za zvuku klaksonu jde před nás.

A TEg vypráví a vypraví, když nevypráví nastupuje a ujíždí. Přišla s ním i řeč na mazání řetězu. Povídám mažu . . . . a vydrží mě to tak 300 až 500km, přitom řetěz čistej nešmíruje. Jeho reakce. No tak to nevím jestli to je dobrý když musíš mazat defakto skoro po každý jízdě nebo po dvou.

V dobré náladě a pohodě jsme doma. Karel a Marcela jsou bojovníky dne. Karel jel opět skvěle a snad ani neměl slabší chvilku. A Marcela po několika leté pauze sedla na kolo a objela s náma celej švih.