Záznam na Stravě
1. den
87 km
Po celonoční cestě jsme v ranních hodinách dorazili do penzionu Tourist Farm Zelinc (260 m n. m.), který se na několik následujících dnů stal naší základnou. Po krátkém odpočinku a vybalení kol jsme kolem jedenácté hodiny vyrazili na úvodní seznamovací etapu.
První den nás čekalo přibližně 87 kilometrů zvlněným terénem. Hned od začátku bylo jasné, že nás nečeká nic jednoduchého. Na sluncem zalitých úsecích přesahovala teplota vzduchu 40 °C, naštěstí však bylo podél tras dostatek zdrojů pitné vody, takže doplňování tekutin nepředstavovalo problém.
Po zhruba 45 kilometrech přišlo první výraznější stoupání, které nám napovědělo, jak náročný zdejší terén bude. Hlavním cílem dne byl vrchol Tuškov grič (1010 m n. m.), jehož závěrečné metry vedly prudkým kopcem. Po setkání většiny účastníků na vrcholu následoval dlouhý sjezd zpět k ubytování. Během klesání bylo doslova cítit, jak s každou ztracenou stovkou výškových metrů roste teplota vzduchu.
Zgornja Sorica, Škofja Loka
Druhý den přišla na řadu královská etapa celého soustředění. Abychom ušetřili část kilometrů, přesunuli jsme se auty k letišti poblíž Bovce (450 m n. m.), odkud jsme vyrazili na trasu vedoucí přes dvě nejznámější slovinská horská sedla.
Bezprostředně po startu začalo nejdelší stoupání celého pobytu – 27 kilometrů dlouhý výjezd na Mangartské sedlo pod vrcholem Mangartu (2050 m n. m.). Jedná se o nejvyšší místo ve Slovinsku, kam je možné dojet po silnici na kole. Druhá polovina výjezdu vede po úzké horské silnici s omezeným provozem, která je proslulá několika krátkými tunely vytesanými do skály. Průjezd neosvětlenými tunely se slabšími světly vytvářel zvláštní pocit nejistoty a ztráty orientace.
Přestože byla závěrečná část silnice oficiálně uzavřena kvůli možnosti pádu kamení, většina cyklistů i turistů se vydala až k samotnému sedlu. Překvapivě zde nebylo mnoho cyklistů a většina návštěvníků přijela autem. Odměnou za náročný výjezd byly jedinečné výhledy na okolní vrcholy Julských Alp.
Po sjezdu část skupiny pokračovala přes italské Tarvisio zpět do Slovinska. U Kranjské Gory začalo druhé velké stoupání dne na sedlo Vršič (1611 m n. m.), nejvýše položený průsmyk na běžně využívané slovinské silnici. Výjezd je známý svými historickými dlážděnými serpentinami, které dokázaly potrápit i unavené nohy. Po přibližně hodině jsme dosáhli vrcholu a následoval dlouhý sjezd zpět k letišti v Bovci.
Mangartské sedlo 2050 m n. m., v pozadí Mangart 2679 m n. m.
Třetí den ovlivňovala počasí přicházející bouřka. Ne všichni měli chuť vyrazit do nejistých podmínek, a proto se účastníci rozdělili do několika skupin s různě dlouhými trasami.
Hlavním cílem dne byl hřeben Kolovrat (1130 m n. m.), který tvoří výraznou hranici nad údolím Soči. Na vrcholu se nachází rozsáhlý památník první světové války připomínající boje na sočské frontě. Místo je známé také mezi cyklisty – v minulosti zde vedla etapa závodu Giro d’Italia.
Výjezd na Kolovrat znamenal překonání přibližně 960 výškových metrů v jednom souvislém stoupání. Odměnou za vynaložené úsilí byly nádherné výhledy na Tolmin a vrcholy Julských Alp.
Pohled z Kolovratu na Tolmin a Julské Alpy
Poslední cyklistický den se již projevovala únava z předchozích náročných etap, a proto se skupina rozdělila na několik menších částí. Menší skupina se vydala na delší okruh jižně od místa ubytování směrem k městu Nova Gorica.
S přibližováním k jihozápadu bylo stále více patrné středomořské klima a blízkost Jaderského moře. Přestože teploty opět stoupaly vysoko nad třicet stupňů, profil trasy byl o něco příznivější než v předchozích dnech a většina stoupání nebyla tak prudká.
Ani tentokrát jsme se však nevyhnuli dlouhému horskému výjezdu s převýšením přes 1000 metrů. Trasa vedla množstvím malých vesnic a odlehlých silniček, které nabídly jinou tvář Slovinska než vysokohorské etapy v Julských Alpách. Po přibližně šesti hodinách v sedle jsme se vrátili zpět na základnu a uzavřeli tak poslední cyklistický den soustředění.
Nova Gorica, pohled ze severu (Skalniška cesta)
Po snídani přišel čas na balení a loučení se Slovinskem. Následoval přesun auty zpět domů, případně pokračování části účastníků na další dovolenou směrem k Jadranu.
Během čtyř cyklistických dnů jsme ujeli celkem 438 kilometrů a nastoupali přibližně 8520 výškových metrů. Soustředění nabídlo vše, co si lze od horské cyklistiky přát – náročná alpská stoupání, dlouhé sjezdy, vysoké teploty, proměnlivé počasí i mimořádné výhledy na Julské Alpy. Slovinsko se opět ukázalo jako ideální destinace pro silniční cyklistiku.
Podporují nás






