Soustředění – Slovensko - Omšenie 2024

Ve dnech 19. až 23. června 2024 jsme vyměnili české luhy a háje za slovenské kopce. Naším útočištěm se staly Bílé Karpaty a obec Omšenie u Trenčína. Letošní ročník byl výjimečný nejen lokalitou, ale i doprovodem – celých pět dní nám dělal průvodce bývalý československý profesionál Radek Terifaj.

Aby si každý přišel na své, rozdělili jsme se na tým A (rychlejší letka) a tým B (klidnější tempo). Naší základnou byl penzion Pod Babou, kde nás pan majitel hýčkal svou úžasnou kuchyní.

Bánovce nad Bebravou

Naše slovenské soustředění začalo ve středu s pořádnou dávkou napětí. Cestou nás totiž potkaly nečekané technické potíže s dopravou, které nás potrápily ještě na českém území. Chvílemi to vypadalo tak nejistě, že jsme pochybovali, zda na ubytování vůbec dojedeme. Nakonec se ale vše podařilo úspěšně vyřešit a dorazili jsme až do Omšenie.

Abychom ze sebe setřepali stres z cesty, hned jsme osedlali stroje a vyrazili na úvodní seznamovací jízdu. Trasa nás zavedla do Bánovců nad Bebravou, kde jsme poprvé okoukli slovenskou přírodu a nasáli atmosféru podhůří Bílých Karpat. Během cesty nás Radek zavedl do místní cukrárny, která se stala příjemným zpestřením první etapy a ideálním místem pro krátký oddech. Úvodní den jsme tak zakončili s 80 kilometry na tachometru.

Bojkovice

2. den jsme laťku nastavili už o poznání výše. Čekal nás ambiciózní výšlap zpět směrem k českým hranicím, konkrétně do Bojkovic. Celá etapa se nesla v duchu krásného slunečného počasí, které jen podtrhovalo náročnost i krásu kopcovitého terénu Bílých Karpat.

Po úvodních 60 kilometrech a zdolání prvních vrcholů na nás v Bojkovicích čekala odměna v podobě cukrárny. Po doplnění energie jsme pokračovali dále a na 85. kilometru jsme projížděli skrze Brumov-Bylnici. Poslední velká prověrka sil přišla na stém kilometru, kde jsme pokořili závěrečný kopec dne. Odměnou nám byl závěrečný úsek, který už vedl po rovině a dovolil nám v klidnějším tempu dojet až na ubytování.

Homolka - Kľak - Homolka

3. den byl ve znamení královské etapy. Čekala nás nejdelší porce kilometrů. Celkem jsme museli zdolat pět náročných stoupání v srdci slovenské přírody.

Hned na 40. kilometru nás prověřila první Homolka, po které jsme projeli ikonickou obcí Čičmany, proslulou svými malovanými dřevěnicemi. Právě zde jsme využili čas na lehký oběd, abychom doplnili síly na zbytek náročného dne. Nohy jsme nenechali vydechnout a hned na 70. kilometru pokořili druhý kopec, na který plynule navázalo známé Fačkovské sedlo (83. km).

Odtud jsme se stočili zpět přes Nitrianské Pravno, ale cesta k domovu nebyla zadarmo. Na 108. kilometru nás čekal čtvrtý vrchol – Kľak – a aby toho nebylo málo, na 133. kilometru jsme si museli Homolku vyjet ještě jednou, tentokrát z opačné strany.

Závěrečná část trasy už vedla přes Dubnici nad Váhom, kde jsme si za odměnu dopřáli zaslouženou zmrzlinu.

Púchov - Trenčín

4. den nám počasí poprvé ukázalo svou odvrácenou tvář. Dopolední déšť nás udržel na základně a do sedel jsme mohli vyrazit až po druhé hodině odpolední. Kvůli pozdnímu startu jsme byli značně limitováni časem a blížícím se večerem, čemuž jsme museli přizpůsobit i výběr trasy.

Zvolili jsme tedy rovinatější profil směrem na Trenčín a Púchov. I přes časový pres se nakonec jednalo o velmi vydařenou etapu. Pojali jsme ji jako krásnou regenerační jízdu, která po náročné královské etapě přišla vhod. Velkým zážitkem pro nás bylo testování nejnovějších slovenských cyklostezek, které nabízejí špičkový povrch a vedou krásným prostředím podél Váhu. I přes nepřízeň počasí v úvodu dne jsme nakonec do tmy stihli natočit 115 km.

Vršatec

Poslední den našeho slovenského tažení nás opět limitoval čas. Potřebovali jsme být do 12 hodin zpět na ubytování, abychom stihli balení a odjezd, takže na dlouhé výlety už nebyl prostor. O to intenzivnější zážitek jsme si ale naplánovali.

Vyrazili jsme na krátký, leč o to výživnější výšlap na Vršatec. Místní „stojky“ dosahovaly sklonu až 24 %. Byl to test morálky a zbytků sil v nohách

Celková bilance slovenského soustředění

Když jsme v Omšenie definitivně sesedli z kol, pohled na tachometry mluvil za vše. Rozdělení na dvě skupiny umožnilo každému najít si své tempo.